Rané jarní slunce se pomalu chystá zapadnout za obzor a skrz kmeny stromů prosvítají jeho paprsky a bodají do očí. Bráním se mu svraštěným obočím. Když bylo slunce vysoko nad horizontem dalo se postřehnout, že už začíná hřát. Teď však už ztratilo sílu. A do mých prstů a zad se zakusuje chlad. Ještě asi třicet stromů a mám hotovo. Pobíhám mezi nimi s lejstry a prupiskou a dělám si poznámky. …

Bdím. Otáčím se na druhý bok. Skrz zavřená víčka mi pronikne světlo. Je den. Brzké ráno. Skoro letní. Filtr očních víček stále víc slábne a já se probouzím. Otáčím se na druhý bok. Abych viděl Tebe. Spíš. A jako každé ráno i dnes mě pohled na Tvůj spící obličej bere dech. Vlnité vlasy ti splývají po tváři. Zavřené oči dávají vyniknout délce Tvých řas. Rty máš mírně našpulené. Přirozeně. Není v…

...drápky, drápky, drápky...jsou moc osvobozující, otevírají takové těžké železné dvířka do strašně neutěšené, neuspořádané a zpustošené krajiny, nebo spíše zahrady, která má svůj vymezený prostor a tak víš, že když do ní vstoupíš, tak musíš zase najít cestu zpět...jinak se v ní ztratíš, jako ve snu, ze kterého se nedá probudit a staneš se jen návnadou pro ukojení tužeb něčeho, co bytostně cítíš,…

"Jsi moc hodný, že je tam vezmeš" říká Klára "v tom brajglu se vůbec nedokážu soustředit...a do šesti jsem slíbila, že jim to pošlu". David se usměje tím milým všeobjímajícím úsměvem, a pomáhá pošťuchujícím se klukům obouvat si boty. "Třeba tam budou nějaké pěkné maminky", říká Klára šibalsky. "Tááátíí on mě bouchnul, vrať mu to..." Klára dá oči na vrch hlavy a řekne cosi o statečném tatínkovi,…

...dnes tam byla zase ta krásná přízemní mlha a já nás tam zase viděl spolu dovádět a dělat strašně přízemní věci...zase si stala zády ke mě, a přece jsi poznala, že se k tobě blížím, natáhlas ke mě ruku za svá záda a ani ses neotočila...ptám se jak dlouho tady na mě čekáš, a ty že i kdyby věčnost...vědělas dobře, že si pro tebe přijdu...nasaji vzduch do nozder a pak už jen cítím pálení kopřiv,…