Věnováno těm, co odešli dobrovolně...snad se jednou naučíme vážít toho, koho máme... Kam jsi šel, tolik mi chybíš, je to jak věčnost, cos odešel. Kam jsi jen šel, prosím, vrať se mi zpátky. Čekám dnes a denně, že otevřeš dveře, ve kterých jsem Tě viděl naposled, že vstoupíš do bytu, ve kterém jsme se posledních dva a půl roku probouzeli pospolu, že opět vpluješ do mého života a vše bude…

Seděl jsem na recepci londýnské nemocnice Mildmay Mission a čekal na chlápka jménem Dave, který se měl brzy stát mým nadřízeným. Čistotná a prostorově široká vstupní hala špitálu na mě dýchala profesionalitou a mírným chladem, kdežto chování recepční bylo o kus teplejší a krapet vstřícnější. Moře času a kvantům citů mě dovlálo k myšlence trávit čas s někým jiným, než jen s kolegy v práci a se…

Příjem byl rychlý. Pět minut a byl jsem v počítači. Dalších patnáct a měl jsem přidělené lužko. Pozdravil jsem se s pánem, který tam už ležel. Sanitární sestra mi řekla, ať si sundám piercing. Na sál s ním nemůžu. Říkám jí: „Je mi líto, ale neumím to. Prostě jsem ho čtyři roky nedal pryč.“ A tak tam zápasila s mým obočím mladá půvabná holka. Pan Horníček se potutelně usmíval. Působil moudře,…

Jak jsem se pomiloval s Řípem Každoroční vítání jara jízdou na kole provázím na Řípu. Kopnu do sebe oběd, doplním tekutiny, vychytám počasí, a s občankou a pár penězi se vydávám na pětadvaceti kilometrovou trať. Jedním z nejpůsobivějších zážitků vůbec je nechávat za zády průmyslové městečko a jít vstříc stromům, vodě, slunci, trávě, vstříc tomu, co si příroda vytvořila sama, bez pomocí lidských…