Večeře s dárkem 😈

Sedíme u stolu v hotelové restauraci, večeříme, konverzujeme a já popíjím bílé víno. Během dojídaní hlavního chodu, můj doprovod sahá do náprsní kapsy u svého saka.
„Mám pro tebe dárek.“
Znehybněla jsem, a zůstala jsem nevěřícně koukat, když mi podává růžovou obálku se slovy.
„Ještě je objednaný dezert. Ale jakmile ho sníš, bez řečí se zvedneš, vezmeš si obálku, vyjedeš výtahem do pokoje a až tam si přečteš instrukce, kterými se budeš po zbytek noci řídit. Rozumíš?“
Souhlasně přikývnu.
Moje myšlenky se upírali jen k té obálce a fantaziím co se mnou dnes v noci bude. Konverzace v tu chvíli začínala z mé strany jednoznačně váznout.

Čokoládové Brownies s malinami a mascarpone bylo vynikající. Být to v jiné situaci, rozhodně si ty chutě užívám na jazyku déle a nepospíchám od stolu rovnou do výtahu.
Vyjíždím do našeho patra, vystupuji z výtahu a hledám dveře našeho pokoje. Vcházím dovnitř, na sedačku odhazuji sáčko a šátek. Velice opatrně trhám obálku. Už je to tady zase, po celém těle mi projíždí husí kůže. Sedám si na velkou postel s masivní černou kovovou konstrukcí, čtu zadání.

Začínám se svlékat, jediné, co si na sobě smím nechat jsou boty na podpatku. Otevírám balkonové dveře a nahá vycházím ven. Přecházím nejistým krokem, nechci se rozhlížet, nechci vědět, jestli sedí někdo na některé z vedlejších teras sousedních pokojů.
Podle instrukcí jsem vyšla ven a mobilem posvítila směrem dolů k parkovišti. To abych dala znamení, že jsem instrukce dočetla. A od této chvíle mi běží 30 minut. Musím stihnout důkladnou přípravu a vybalení hraček, které jsem dovezla z domova.

Stihla jsem to jen tak tak, před vypršením půl hodiny. Klečím nahá u čela postele, se zavedeným análním kolíkem a se svorkami na bradavkách. Po otevření dveří jen sklopím hlavu k podlaze.
„Dobrý večer, pane. Jsem čistá a připravená na večerní program, jak jste si přál.“
Vykání, pro mě nebylo vždy snadné, ale snažím se být poslušná a nezapomínat na své místo.

Otevírám pánův kufřík a vyndávám z něj obojek.
„Jsi připravená na všechno?"
Ptá se mě, než mi ho připne.
„Nevím. Snad ano..."
Nikdy nevím, co to "všechno" bude obnášet, ale je v tom nějaké kouzlo, které mě nutí podstupovat to znovu a znovu.
„Rád bych si užil tvou procházku na terase i z tohoto pohledu, takže prosím."
Pobídne mě rukou.
Beze slova plním, co si přeje. Při zpáteční cestě z terasy mě vyzývá, abych šla k němu. Kolem zápěstí i kotníků mi utahuje pouta. Z bradavek sundává svorky.
„Postav se tady."
Navádí mě na místo u nohou postele, kde je kovový rám vysoký do půlky mých stehen.
Zatímco stojí za mnou, na hlavu mi nasazuje škrabošku. Potom mi obě ruce i nohy poutá k rohům rámu tak, že stojím v předklonu s nohama doširoka rozkročenýma.
„Teď dostaneš 20 ran tvou oblíbenou vařečkou. Budeš je nahlas počítat, a za každou mi poděkuješ."
„Ano, pane."

„Jedna. Děkuji, pane."
Prásk.
„Dvě. Děkuji, pane."
„Tři. Děkuji pane."
Pokračuje, a já se snažím držet. Stejně nemám moc kam uhnout, jak tam, tak stojím ohnutá. Cítím teplo na místech, kam už dopadly štiplavé rány. Kroutím se, ale nějakým zvraceným způsobem se mi to líbí.
„Šestnáct. Děkuji, pane."
Prásk. Ztrácím se. Snažím se rozpomenout, kde jsem skončila.
„Osmnáct...? Děkuji, pane."
Chvíli je ticho. Sakra.
„Neumíš počítat, Klárko. Takže začneme od začátku."
Prásk.
„Jedna. Děkuji, pane."
Pokračujeme. Snažím se soustředit na počítání, ale je to zatraceně těžké. Slyším, jak se mi do hlasu vkrádá vzrušení. Dech mám zrychlený a tváře mi už hoří nedočkavostí.
„Dvacet. Děkuji, pane."

Prsty zkontroluje stav mé kundy. Jsem tak mokrá, že mě to samotnou překvapuje. Vzdychám, jak mi prsty dráždí to, tak citlivé místo uvnitř. Pak na chvíli poodstoupí, a vrací se s dildem. Šuká mi s ním kundu, a to se mi líbí. Držím a sténám. Snažím se sama sebe přesvědčit, že když vydržím ještě chvíli, určitě vyndá ten kolík z mého zadečku.

A ano, přesunuje se k mému zadečku. Netuším, kde se ve mě ta neutichající, potřeba nechat si šukat zadeček vzala.
A pak se konečně dočkám, dildo v kundě a pánův čurák v zadečku. Bolest ustupuje a přichází slast a chtíč. Pán mi tvrdě šuká zadeček, zatímco v kundě mám stále dildo.
Užívám si to.
Pak mě odpoutává od rámu a otáčí k sobě.
„Šikovná Klárka."
Chválí mě, zatímco mi sundává škrabošku. Chvíli mě líbá než mě zatlačí na zem na kolena, kde poslušně čekám na další povel.
„Kuř mi péro."
Přikazuje, a já se s chutí dávám do práce. Chytá mě za vlasy, pevně drží. Snažím se zahnat dávicí reflex, ale moc mi to nejde. Pán mě na chvíli pouští, a pak to zkoušíme znovu. Cítím, jak mi jeho péro pulzuje v puse, a jsem sama na sebe naštvaná, že nevydržím déle.
Poslední pokus. Zvedá mě ze země a vede do koupelny. Na zem přisaje dildo.
„Šukej ho."
Nasedám na něj a snažím se splnit pánovo přání, ale moc se mi to nedaří.
„Šukej ho pořádně. Jako bys šukala mě."
Zkouším pokračovat, ale je mi jasné, že na pochvalu to není. Stehna nejsou na tuhle pozici zvyklá a začínají pěkně bolet.
„Řekl jsem snad, že máš přestat?"
Ptá se pán nespokojeně.
„Ne, pane."
Bere do rukou provaz a stoupá si za mě. Omotává mi hrudník, podvazuje prsa a chvíli tahá za provaz nahoru a dolů.
„Teď jdi na postel. Lehni si doprostřed."
Přivazuje mi ruce k čelu postele a nohy svazuje tak, abych je měla pokrčené v kolenou a od sebe. Moc prostoru k pohybu mi nezůstává. Užívám si to, mám ten pocit bezmoci ráda.
„Víš, co tě čeká teď?"
„Ano, pane."
Na očích už mám zase škrabošku. Věřím si, že dnes to vyjde. Pán mě uvolňuje postupně, abych měla čas si zvyknout. Na pomoc si bere i mikrofon, díky kterému se několikrát udělám, stříkám, několikrát za sebou. Chvíli potom už mám v kundě celou jeho ruku. Začíná s ní pomalu hýbat. Pořád mám tendence trochu utíkat, ale opět se přesvědčuji, že hranice mezi bolestí a slastí je velice tenká. S mikrofonem na klitorisu obzvlášť.
Přes škrabošku nic nevidím. Jen hlasitě vzdychám a nechávám se unášet tím, co mi tělo přináší. V hlavě mám prázdno. Pán mi jednou rukou uvolňuje provazy z nohou. Druhou ruku má stále uvnitř mé kundy.
„Pane?" vyhrknu ze sebe mezi steny, sotva nacházím ta správná slova.
„Ano?"
"Už dost, prosím."
Jenže Pán nepřestává.
"Prosím, už dost."
Nic.
"LODYHA!"
Konec přichází okamžitě. Pán si lehá ke mně, hladí mě a líbá.
"Šikovná."
Chválí mě, zatímco já se snažím popadnout dech a vrátit se do hlavy. Dochází mi, že tahle stopka nepřišla z bolesti. Přišla, protože jsem se lekla toho, jak moc intenzivní to bylo.
Pán mě odvazuje, sundává mi škrabošku a obojek.
Dáváme si sprchu a poklízíme místo činu. Mít tolik hraček má i své nevýhody, říkám si, zatímco smotáváme provazy do tašky, Nikdy nemůžu být na nic připravená.