Kolegyně - díl druhý

Na následující den jsme se domluvili, že bychom rádi trochu zreálnili písmenka, která jsme si mezi sebou vyměnili.

Pamatoval jsem si, že několikrát do práce přinesla karamelové bonbóny. Zarezervoval jsem dopoledne zasedací místnost na 30 minut, je jich tam 6 vedle sebe, všechny mají jednu stranu otočenou do svažitého zelení pokrytého kopce.
Chtěl jsem zjistit, jestli si budeme chutnat nebo jestli dál nemusíme pokoušet náš vcelku dobře fungující kolegiální vztah.
Celý čas před inkriminovanou schůzkou jsem byl krásně nervózní. Představujete si, jaké to bude. Bude mi chutnat? Bude mi vonět? Bude to vzájemné? Co když se tím posere naše fungování v práci a budeme kolem sebe trapně našlapovat po špičkách?

Touha experimentovat a zažít něco nového, něco jiného, převládla.

Otevřel jsem dveře a již tam seděla, v čele stolu. Toho dne jsem jí ještě neviděl, měla nohu přes nohu, na sobě džínovou sukni a bílé tílko, jako vždy bez podprsenky.

"Ahoj Petře"
"Ahoj Terezo"

Víc jsme si toho neřekli, nebylo proč.

Přisunul jsem si k ní židli a díval se jí do očí. Na výrazu obličeje byste nepoznali ani náznak nervozity, ale ruce a tělo jí prozradily. Ramena choulila k sobě, ruce jí neposedně tančily v klíně a chvěla se po celém těle. Srdce mi prudce bilo, jak jsem byl natěšený.

Přiblížil jsem k ní svou hlavu, ruku položil do týla, naklonil se a jemně jí políbil na rty. Po je rozevřela a hledala jazykem ten můj. Chutnala mi. Podle odezvy to bylo oboustranné. Olízl jsem jí celé rty svým jazykem a vsunul jí palec do pusy, olizovala ho a po chvíli začala sát.

A protože jednou někdo moudrý řekl, že jistota nedělá vítěze, rozhodl jsem se zariskovat.

Vyndal jsem připravenou karamelovou tyčinku z kapsy, která byla v tomto ročním období již značně rozteklá a namočil do ní dva prsty své pravé ruky. Se zájmem sledovala mé počínání, ale ani nehlesla.

Pochopila, vzorně otevřela pusu, vsunul jsem jí je do ní a nechal jí, ať je olizuje. Podle snahy, kterou vyvinula k očištění mých prstů bylo zřejmé, že jí to zaujalo, užívala si to. Když měla většinu "práce" za sebou, přitlačil jsem, tlačil jsem prsty hlouběji do pusy, do krku. Dávila se, kašlala, byl to risk, kdy jsem to tím mohl buď celé poslat do kytek nebo se tím odlišit a zaujmout jí. Nijak se nesnažila z prstů utéct, ale jistí si nemůžete být nikdy.

Políbil jsem ji, ochutnal karamel z jejích úst, pohladil po tváři, zvedl se a šel ke dveřím.

Když jsem za sebou zavíral, uslyšel jsem spokojené

"Děkuji"

…