Odvoz na noční

Než otevřela Jana oči, nasála do nosu levandulovou vůni aviváže ze saténového povlečení. Je to pět dní, co povlékla a stále voní. Tu značku koupím i příště, pomyslela si a hmátla rukou vedle sebe na lůžko. Jasně, jak ji mohlo napadnout, že by tam mohl Václav ležet, vždyť je den. Asi dělá kolem baráku, anebo má někoho na rehabilitaci. Zajímavý, jak umí na sebe lidi upoutat, aby mu za pár zmáčnutí zad nebo bolavé nohy pěkně zaplatili. Za těch pár let, co to provozuje si dokázal vybudovat klientelu, která si jeho ruce a praktiky chválí a na nějakou tu korunu nehledí. Představila si jeho prsty na hebkých ženských zádech. Závist, že sahá na jinou v ní zapálila touhu se s ním mazlit. Je přeci její muž. Chce cítit jak jeho ruce svírají její boky, jeho dech na bradavkách, jeho vášeň toužící po jejím těle. Ani si nepamatuje, kdy to bylo naposledy, co ji přitáhl zády k sobě a mohutnými dlaněmi stiskl ňadra, až sykla bolestí. Převalila se v posteli a pohladila si po nich. Už to není jako dřív. Peeling v kombinaci s drahou kosmetikou je nezpevňuje a kůže začíná být stařecky ochablá. Oči ji zvlhly a obličej schovala do dlaní. Proboha, to tak trpí každá ženská, před šedesátkou? Každá? ...co má mladšího manžela? …straší ji představy, jak se otáčí za dokonalejšími tvary. Cítila se ponížená ponížená, cítila že má milenku. V noci se s ní již tak často nemiluje. Když je to jednou týdně, je to úspěch.

Slibuju ti věrnost v manželství. Po celý život budu chtít jen tebe a žádnou jinou, kleknul jí před pětatřiceti lety k nohám. To byla jeho odpověď na její otázku, zda mu nevadí, že je starší než ona. Nehleděl na to, že jdou sami po lesní cestě plné kaluží. Možná, že si v té největší smáčel kolena schválně, aby ji na důkaz lásky přitisknul obličej do klína. Nosem natáhl vůni jejího ženství a šátráním rukama po jejích, tenkrát ještě pevných stehnech, se ji nemohl nabažit. Plánovali si jak si zařídí byt, možná i postaví dům, jak se z jejich lásky narodí dvě krásné děti. To se jim splnilo. Vychovali syna a dceru. Před pár lety jim vyletěli z hnízda. Syn se osamostatnil, dcera se provdala do Německa.

„Blázínku, ty jeden blázínku,“ šeptala mu do uší. „Kvůli mne si ničíš béžové štrausky z Tuzexu.“

Fleky na kolenou nešly vyprat. Když ani savo nepomohlo, máčela je dva dny v kbelíku s odbarvovačem. Vlákna zesvětlala, zřídla, ale skvrny zůstaly beze změn. Musely se vyhodit.

„To je jedno, koupím si nový. Nějaký bony mi ještě zůstaly,“ usmál se na ni, když je házel do koše.

Nyní sedí na kraji postele udolávána svými nešťastnými myšlenkami o stárnutí a podezírání manžela z nevěry. Oči ji zavadily o shrnutou špinavou ponožku na koberci. Do koše je společně nehodí a pak mi vyčítá, že mu je nedávám do páru. Pohlédla na budík. To už je tolik? Zas musím na noční. Čtvrtá dvanáctka v kuse. Dnes se mi opravdu nechce. Já budu v práci a doma ho nechám samotnýho. Učitě je s Martou domluvenenej. Však mi ráno Marta uhýbala pohledem. Co na té pokojské vidí. Jen řekla přeslazeně: Ahoj Jani. Ty její provokativní našpulený rty tak nesnáším. Na každýho chlapa to dělá. Dobře ví, jak každýho chytí na ty svoje dolíčky. Minule se prořekla, že byla u něj na rehabilitaci. Že ji narovnával bolavá záda. On se doma o ni ani nezmínil, to je podezřelý. Vždy se zmíní o novém klientovi. Co na ty masáži s ním vůbec dělá? Raději to nevědět. Jdu do koupelny.

„Odvezeš mne dnes do práce?“ zeptala se, když uslyšela klapnout domovní dveře a následovaly Václavovy kroky do schodů. Bylo ji jasný, že ji nevidí, ale slyší určitě.

„Jo jo. Hodím tě tam. Na kolikátou dnes jdeš?“

„Jako bys to nevěděl. Po každý stejně. Co jsi dělal celý den, když jsem spala?“

„Šel jsem se psem, vystříkal hadicí v kotec. Stavil se Na kopečku na jedno a poklidil kolem domu...“ V polovině schodů se zastavil a stáhl si boty, aby nenadávala. “Stále mne kontroluješ, až to je otravný. Co bych asi dělal, když spíš. Leštil si oštěp!“ zamrmlal si Václav pod vousy.

„Sprosťáku! Posekat trávník tě nenapadlo? Co?“

„Když by napadlo, budu bezohlednej sobec, že se při tom rámusu nevyspíš,“ odsekl.

Postavil se mezi dveře v koupelně, a zahleděl se, jak si čistí zuby pastou Elmex. Skrz jemnou noční košili na ramínkách bylo vidět její faldíky na bocích. Madla lásky. Napadlo ho za ně chytit a přitáhnout ji - na padesát osm je to stále hezká ženská. V obličeji má opravená víčka a liposukci podbradku. Před dvěma lety ji to nabídl. Ukázal ji, že na to má. A proč ne? Zareagovala, tak rychle, jako bych ji nabízel obložený chlebíček k snídani. Z účtu na tu její srandu vykrvácelo pětašedesát tisíc. Několikrát ji to chtěl připomenout, když ji zrovna bolela hlava, ale vždy toho nechal. Odradilo ho poslouchat vřeštění, jak si to představuje něco vyčítat, když má migrénu. Teď to na migrénu nevypadá, třeba by ho i vykouřila. Času máme dost. Tak jako tak chce odvézt do práce. Zas to nahraje - jen k autobusu miláčku. … a po deseti metrech- když už mne vezeš, tak bys mohl chtít vzít přímo před hotel; je to přeci kousek; patnáct minut autem. Tyhle její manýry předvádění jsou k zbláznění. Vyvažuje si pocit méněcennosti a dává na odiv, že není jen sprostá řadová recepční, ale že panský kočí – manžel ji hodí přímo před vchod. No, hold se s tím musí děvče vyrovnat. Z obchodního ředitele jsem se přeškolil na rehabilitaci – maséra. Za chvíli s tím vyrukuje. Auto jsem pro jistotu nechal před domem, abych nemusel vyjíždět z garáže. Jako bych ji neznal.

Počkal až si vypláchne ústa vodou a odloží kartáček. Pak k ní vztáhl ruku, ale hmátl do prázdna. I přes orosené zrcadlo viděla, jak se k ní natahuje jeho ruka. Provokativně uhnula a prstem si setřela zbytek pasty v pravém ústním koutku. Stejným prstem si stáhla šňůrky na kraj ramen a noční košile sjela na zem. Před ním se objevilo jemu známé nahé ženské tělo ze zadu. Hlava s mahagonovým mikádem na vysoké šíji, úzká ale zato jemná ramena přecházela do dlouhých nesvalnatých rukou zakončenými šlechtěnými prsty. O něco širší boky než ramena dodávaly trupu tvar hrušky. Hýždě pokrývala pomerančová kůže. Věděl, že se za ni stydí. Na rozdíl od něj se vyhýbá koupalištím a bazénům. Opalovačka na nudi? ...pro ni potupa. ...a on milování na slunci má tak rád.

Hmátnul po jejím těle znovu a ona se mu malým úkrokem doprava opět vysmekla. Jeden krok a byla hned ve sprše.

„Neblázni, nemám čas. Zas máš ty příšerný tepláky? Vsadím se, že pod nimi nic nemáš.“ Několik vteřin štelovala pákovkou vodu. Když byla s teplotou spokojená, nasála ji do úst a procedila skrz zuby. „ Jsi pěkný čuně,“ vyřkla společně s proudem, který vyplivla.

To jsem dopadl. Žena mi ani nedá a jen kybicuje. Na to se dá reagovat jen dvěma způsoby – přehlížením nebo odpovědí. Přehlížením ze sebe udělám blbce a odpovědí jen rozpoutám další nekonečnou hádku, která mne dostane zase do pozice vola. Takže si nevyberu. Proč je tak chladná? Přeci to taky musí chtít. Copak si nepamatuje, jak jsme tu první den po přistěhování vášnivě pokřtili koupelnu? Tady na ty podlaze, tady v tom sprcháči. Nebylo tu nic. Ani blbej kartáček na poličce. Jen my dva. Když bylo po všem utřela se do mýho trika. Nevěřím, že by se po třiceti letech přetransformovala v kus ledu. A to teď, co se syn odstěhoval, máme zas více příležitostí. Když se ji zdá výmluva na bolest hlavy ohraná, vyrukuje s návaly nebo s únavou. Slova – ách, ta má migréééna – mne dostávají z manželské euforie do nadržené zuřivosti bejka. Jakoby někoho měla… Ale žádnýho nemá. Nemá? Nemá! To bych na ni poznal. Vždyť ani nemá kdy a kde. Sem by si nikoho netahala, je na to posera – co kdyby ji viděli sousedi.

Václav ji dál neprovokoval. Stejně by to skončilo po jejím. Udělal krok k záchodové míse. Byl na rozpacích zda sklopit prkýnko, nebo zítra poslouchat výčitky, jak po něm musí utírat zaschlé kapky moči na světlé. Sklopil a sedl si. Erekce mu bránila se vyčůrat. Zatlačil a trochu moči vystříklo pod prkýnkem na podlahu. Škodolibě se pousmál, stáhl její froťák z věšáku a dlažbu utřel. Zmuchlaný ho nechal ležet na podlaze. Při splachování v něm silueta jeho ženy za průhlednou stěnou ještě víc probudila hormony. Počkal až se otočí ke zdi. Pak vešel. Ruce chycené za zápěstí ji vyzvedl do výšky. Přimáčkl se na ni. Nerespektoval její „ „Au to bolí!“ Několikrát mírně sykla, něco chtěla namítnout, ale místo toho spolkla andělíčka a zakuckala se. Již dlouho neměl nad ní takovou převahu. Cítil, jak se podvoluje, jak taje. Příjemný stékající proud mu zmáčel tepláky. Nemusel se jimi zabývat, svou tíhou sjely přes kolena dolu. Ještě víc přitlačil. Cítila jeho dech. Mužské rty lapily ušní lalůček a zašeptaly: „Letenku mládí jsme již vyčerpali. Nedělej drahoty.“

„Dáš si se mnou kafe?“ zavolal když na ni čekal již ustrojený v kuchyni. V modrém pruhovaném triku upnutým na tělo – žádná gynekomastie, ale prostě tvarovaná prsa chlapa padesát plus - světlé kraťasy jednoduchého riflového střihu mu stahovaly mírné břicho, na nohou černé kotníkové ponožky s logem adidas a plátěnky – samozřejmě taky s třemi černými prhy. Na značkové věci si potrpěl. Není žádný křupan.

Byla stále v koupelně a toho znervózňovalo. Nevěděl na čem je. Zda-li to nepřehnal a ona na okraji vany a počítá modřiny, či se vzhlíží spokojeně v zrcadle a napravuje makeup.

Nedostal odpověď. Ve vzduchu podezřele houstla atmosféra hry na hluchou. To aby ukázala, že je to ona, kdo drží v ruce míč a rozhodne kam tentokrát poletí. Pomstychtivě mlčky otevřel dveře do koupelny, aby táhlo dovnitř. Nesnášela průvan. Po zemi se líně protáhla řídká pára. Ve stroji se spustil mlýnek a do hry na hluchou se zařízla vůně kapající kávy. Prostorem se mihl květovaný župan a ženské bosé nohy otiskly mokré stopy na podlaze. Zastavily se až na koberci v ložnici před skříní.

Nech ji oblíknout, ať máš klid, poručil sám sobě. ...nebo se jak blbeczeptáš se ještě jednou? Víc nahlas? Víc volume? Ne! Udělá ze mne vola. Zase mne setře pohledem a pak dodá – vždyť jsem ti říkala, že ano! Bude-li mít chuť sama si řekne. Už abych ji odvezl a měl svůj klid. Večer si skočím na jedno a možná si i vyhoním. Taky můžu zkusit napsat Štěpánovi, jestli se nechce stavit. A vykouřit mi ocas.

„Mne jsi neudělal?“ pronesla, když přišla z ložnice v kalhotkách a v podprsence. V jedné ruce držela krabičku silonek a v druhé kombiné.

„Ty jsi mi neodpověděla. Ptal jsem se.“

„Nemůžu všechno slyšet, když teče voda.“

Kousl se do rtů a upřeně se podíval, jak si natahuje punčocháče. Nejprve jednu nohu položila na židli a rukou si pečlivě uhladila lýtko a pak to samé udělala s druhou. Potom následovalo rychlé přehození krémového kombiné přes hlavu a komické zavrtění boků. Jak amatérská gogo tanečnice, pouzsmál se v duchu. Natažení černobílých letních šatů ho již nezajímalo. Rituál kroutících boků s uhlazováním švů zakončila urovnání pramínků vlasů nad čelem. Jako vždy si nedokázala dopnout vzadu zip. Výzva zakloněných ramen a trhnutí hlavy s jemu již známým – Hmm, bylo příkazem, aby ji jezdec dotáhl, až nahoru ke krku.

„Chceš? Tedy to kafe?“

„Ne. Když sis na mne nevzpomněl, dám si kávu až v práci. To mne zdrží. Zas přijdu kvůli tobě pozdě,“ zalhala. Potrpěla si na dochvilnost a tak jako vždy, i dnes si dávala pozor, aby do zaměstnání přicházela s dostatečným časovým předstihem. Nikdo z kolegů a ani on nechápali, proč přichází tak brzo. Dokonce někdy i o hodinu dříve.

„Vždyť máš ještě dost času. Autem jsme tam za chvíli. Cesta trvá necelou čtvrthodinu.“ Podrbal se nervozně na bouli v kraťasech.

„Ty jsi ale čuně!“ podařilo se jí ho plácnout přes ruku v rozkroku.

„Víš co!? Nejlepší bude, když vyrazíme hned. Počkám tě v autě,“ vyštěkl podrážděně a seběhl po schodech ke dveřím.