Vesnická pravidla III

Pokračování povídky: „Vesnická pravidla II“.

Už to bylo skoro čtrnáct dní, co jsem byl na lekci z vesnických pravidel u sousedky, paní Malé. Dostal jsem od ní výprask na holou, jako ještě nikdy předtím. Byl to pro mě neskutečně vzrušující zážitek. I po těch dnech, když jsem si prohlížel fotky, které mi poslala, se mi začal stavět do pozoru a před očima jsem si vše znovu a znovu přemítal. Mezitím jsme se už několikrát viděli a jednou potkali ve městě. „Tak co prdelka? Už si můžeš sednout?“, ptala se mě s úsměvem. Já samozřejmě dělal hrdinu: „Jó, už úplně v pohodě“, leč jsem moc dobře věděl, že ještě tři dny po výprasku, jsem měl na zadku pár malých modřinek a jenom po té otázce jsem se začal červenat. „No tak to budu muset příště přitlačit, abys měl pořádnou památku“, odpovídala a pohladila mě přes zadek. „Ale dneska už to nestíhám, mám hodně běhání“, dodávala s nadšeným výrazem, než jsme se rozloučili a ona odcházela pryč. „Tak ona mi chce znova nasekat!“, běželo mi hlavou a zůstal jsem tam stát na ulici jako opařený. Na jednu stranu mě tím překvapila, ale na druhou stranu se musím přiznat, že mě ta představa neskutečně lákala. Ten týden v pátek jsem jel do města do obchodu. Projížděl jsem kolem jejího domu akorát, když vycházela z branky s batohem na zádech. Jak uviděla auto, tak na mě mávala a já u ní zastavil.

„Ahoj Dádo, nejedeš do města?“, ptala se mě. „Jedu, ale jenom do obchodu na otočku pro pár věcí“, odpovídal jsem jí. „No to já právě taky, můžu se svézt s tebou?“, prosila mě a já jí odpověděl, že klidně, že s tím nemám problém. Když obcházela auto, uviděl jsem, jak se jí pod legínami rýsují tanga a když si sedala do auta, nedalo se odolat pohledu do jejího výstřihu. Toho už si ale všimnula a obratem mě napomenula: „Aby ti nevypadli oči!“. „Pardóóón no“, omlouval jsem se, ale přitom se culil jak malá školačka. Zařadil jsem a auto se dalo do pohybu. „Tady si zase někdo koleduje co?“, pustila poznámku mým směrem a přitom jsem dostal pohlavek. Mě to v tu chvíli přišlo ještě vtipnější a o to víc jsem se začal usmívat. „No je vidět, že ti to opravdu bylo málo“, a máchla výhrůžně rukou ve vzduchu, ale sama se při tom také usmívala. „Tak co chystáš na víkend, Dádo?, ptala se mě. „No zatím ještě nemám nějaké úplně pevné plány, ale zítra bych docela vyrazil někam k vodě“, říkal jsem nevinně. „Buď na rybníček, nebo k řece“, ještě jsem dodal. „U řeky vím o jednom místě v lese, kam nikdo nechodí“, říkala mi. „No já ještě nevím, kam pojedu a v kolik. Zatím jenom tak přemýšlím, ale nechce se mi sedět doma“, odpověděl jsem. Ona na to povídá: „No na rybníčku bude v sobotu hromada lidí, ale kdybys jel k řece, tak bych možná jela s tebou, ale až někdy odpoledne“. Mě se v tu chvíli, jak to dořekla, začaly hlavou honit všelijaké myšlenky a představy, co by se všechno mohlo stát, když bychom byly o samotě u vody. „Tak já klidně pojedu odpoledne“, vystřelil jsem, až se skoro lekla. „No ty jsi nějakej natěšenej najednou“, říkala a smála se mé reakci. „No tak doraž na třetí hodinu a já ti ukážu cestu“, navrhovala postup a já samozřejmě souhlasil.

Dorazili jsme k obchodu. Byla to malá samoobsluha a každý jsme měli jenom pár věcí, tak jsme se po chvilce sešli u pokladny. Já jsem byl dřív odbavený, tak jsem čekal u východu, kde stála ještě známá paní Mádlová z papírnictví. „Tak jak se ti vede co? A na copa tady čekáš?“, ptala se mě. „Ale jó, všechno v pohodě. Jenom támhle na paní Malou, vezu jí zpátky domů“, odpovídal jsem. „Tak to jsem ráda. Jo takhle, děláš dneska taxíka“, říkala a já s úsměvem přitakával. „No vidíš, já s ní taky chci mluvit, tak ještě, že jsem Vás potkala“, dodala. Paní Malá prošla pokladnou a dorazila k nám. Pustili se do řečí a z hovoru jsem pochopil, že se baví o nějakých kytkách, které jí posílala Mádlová z města na vesnici, aby si je vysadila. Po pravdě mi to bylo vcelku putna, jestli se chytly nějaké kytky, tak jsem tam jenom tak stál a přitakával do řeči. Paní Malá pak vytáhla mobil: „No já to zasadila, jak jsi říkala a podívej, jak mi to už kvete“, přičemž na mobilu otevřela galerii fotek a rozklepla fotku s červeným květem. Prstem na mobilu rolovala fotkama a já jí jenom tak znuděně koukal přes rameno. Projela asi dvacet fotek různobarevných kytek, když přišel šok. Jak chtěla posunout na další fotku, objevila se detailní fotka mého piňdoura, z naší výchovné akce. Paní Malá hnedka skočila zpátky na předchozí fotku, ale to už se Mádlová smála na celé kolo: „No to jsem nevěděla, co všechno z toho vyroste“. Malá se začala taky hnedka smát a zahrávat situaci do autu: „No to byla zase jiná sazenice“, ale já tam stál jako zkoprnělej a vůbec nevěděl, jak na to mám reagovat. Hlavně mi to bylo hrozně trapný a celý jsem se červenal. „No my už stejně poběžíme, ať tady mladýho nezdržuju celej den“, tahala mě za ruku Malá a vyšli jsme ven z obchodu.

Sedli jsme si do auta a paní Malá se tomu začala hrozně smát, ale já byl pořád vykulenej. „To ty fotky jako takhle všude ukazujete?“, ptal jsem se překvapeně. „Však tohle bylo omylem, jinak to nikde neviděli“, odpovídala mi se smíchem. „No to doufám“, dodal jsem. „Ale ty stydlínku malej. Však viděla jenom pinďourka, ale neví, že byl tvůj“, hladila mě po stehně a pořád se smála, ale mě to stejně bylo hrozně trapný. Dojeli jsme do vesnice, vyložil jsem jí u domu a potvrdili jsme si zítřek. Já byl večer jako na jehlách a představoval si všelijaké čuňačinky. Druhý den jsem jí naložil u domu. Měla na sobě jenom kraťasy, tričko a v ruce malý batoh. Navigovala mě na místo, kde jsem do té doby ještě nebyl. Z hlavní cesty jsme sjeli na cestu mezi pole. Z té jsme pak odbočili na lesní cestu a po té ještě asi kilometr, než nám cestu přehradila řeka. „Vidíš, já ti říkala, že sem nikdo nechodí“, potvrzovala si svoje slova a opravdu. Byl tam asi dvacet metrů volný břeh bez stromů a řeka se tam rozšiřovala ve velké zatáčce kolem nás. „Ideální místo na soukromé dovádění“, říkal jsem si v duchu. Vystoupili jsme z auta a došli na břeh. Vytáhla si z batohu velký ručník a roztáhla ho na zemi. Pak si svlékla tričko i kraťasy a já se kochal pohledem na její tělo, které zakrývali bikiny jenom na těch nejnutnějších místech. Sluníčko pražilo, tak se posadila na ručník a začala se mazat opalovacím krémem. Já si také rozhodil ručník, z batohu vytáhnul kraťasy na koupání a svlékl se do trenek. Pak jsem začal přemýšlet, jak se do nich mám převléknout. Otočil jsem se k ní tedy zády a pomalu si stahoval trenky. Když jsem byl v půlce stehen, tak na mě paní Malá promluvila:

„Proč se otáčíš zády?“. Já si rychle trenky zase natáhnul zpátky. „Co prosím?“, otočil jsem se na ní. „No proč se otáčíš, když se svlékáš?“, doplnila. Já cítil, jak rudnu ve tvářích. „Protože se stydím“, odpověděl jsem. „Ale prosímtě. Široko, daleko nikdo není a já jsem stejně už všechno viděla“, tak se přede mnou zakrývat nemusíš“, řekla mi. „No já jsem ale zatím nic neviděl“, zkoušel jsem si rýpnout. „No to by se ti tak líbilo, co?“, odpověděla a přitom si popotáhla vršek od plavek. „Tak začni a pak uvidíme, jestli taky něco uvidíš“, tlačila na mě. Mně se teda stejně moc nechtělo. „No tak šup do plavek, ať můžeme do vody“, popoháněla mě a pak ještě asi dvakrát, tak jsem si stáhnul trenky k zemi. „No a máš to za sebou“, smála se jako by nic, ale přitom se mi stejně celou dobu dívala mezi nohy a já zase cítil to mrazení v zádech od studu. Co nejrychleji jsem si natáhnul kraťasy a vyrazil k vodě. Chvilku jsme tam plavali proti proudu a nechávali se unášet proudem nazpět. Já jsem zkoušel lovit ze dna různé kraviny, co jsem tam našel. Nějakou dobu jsme se takhle máčeli, pak jsme vylezli ven a sedli si na ručníky. Mluvili jsme o všem možným, pak jsme si chtěli zahrát karty. Natáhla se po batohu, ale ten se převalil. Ona ho otevřela a hledala karty, ale jak ho roztáhla, uviděl jsem v něm moc dobře známou vařečku a zůstal na ní zaměřený pohledem. Ona zvedla hlavu a sledovala směr mého pohledu. Pak promluvila: „Copak, pamatuješ si jí?“. Já se začal jenom culit a nic neříkal. „Ale ty máš vlastně stejně slíbeno ještě jednou a pořádně dostat na prdel, abys měl vzpomínku na mě. No tak nástup mladej“, hodila karty zpátky do batohu, posadila se na ručník a naznačovala, abych se jí položil přes kolena.

Mě začínal stoupat krevní tlak a vzrušení. Po kolenou jsem se k ní přiblížil a chtěl se jí položit přes kolena, ale ona mě zastavila. „No copak, copak? Ty si už nepamatuješ vesnická pravidla, nebo co?“. Já nechápal co tím myslím. „No když výprask, tak na holou, jinak to není výprask. Takže plavky dolů!“. Já se postavil, abych si mohl stáhnout mokré plavky, ale stejně jsem se snažil aspoň jednou rukou zakrývat. „Ty jsi hrozná stydlivka“, komentovala, když jsem si znova klekal a pak se jí pokládal přes stehna. Ještě než jsem si dal ruce pod hlavu, tak mě pleskla první rána přes stále ještě mokrý zadek. Dávala si záležet, aby mi tentokrát opravdu důkladně zmalovala zadek a teda, že to pěkně hřálo. Někde kolem třicáté jsem přestal počítat, protože jsem ucítil známý pocit v rozkroku a penis se mi začal stavět do pozoru. Asi o pět plácnutí později jsem ucítil, jak se mi žalud dotýká jejích stehen. Postupně mezi ně zajíždí, s tím jak roste a já byl v sedmém nebi. Vyzkoušel jsem lehce simulovat pohybem pánve přirážení jako při sexu, abych s ním zajížděl hlouběji, ale toho si hnedka všimla. Na to konto mi vrazila pohlavek se slovy: „Koukej se ovládat“, ale já se stejně jenom usmíval a užíval si ten nával hormonů proudících mým tělem spolu se zahříváním pozadí.

Dostával jsem hodnou chvíli, než mi řekla, abych vstal a opřel se o kousek vedle ležící kmen zlomeného stromu. Zatímco vstávala jsem si všimnul, jak z batohu tahá vařečku a já již celý netrpělivý vyčkával u kmenu, jak s ní dostanu. Byl jsem jako na trní. Postavila se ke mně, položila jednu ruku na záda a pak to plesklo. Sice to štípalo, ale já byl vzrušením bez sebe. Asi u sedmého dopadu jí začínala sjíždět ruka z mých zad, přes boky, k mým slabinám a já toužebně očekával, kam až dojde. Ještě to chvilku trvalo, ale pak konečně sjela rukou ke kořenu mého penisu a chytla mě za něj. Při každé ráně mi ho stiskla a lehce pohonila. To byla taková slast. Musím se přiznat, že s vařečkou byla opravdu obratná a tak už to místy opravdu zabolelo, ale ve spojení se stimulací mojí chlouby to bylo hrozně krásný. „No já už vím, co na takový, jako jseš ty!“, řekla najednou, otočila se ode mě a šla směrem ke břehu. Já jsem otočil hlavu za ní a viděl jsem, jak tam láme proutek ve křoví. Po cestě zpátky z něj odlamovala listy, pak jsem zase narovnal hlavu. Cítil jsem, jak mi pokládá ruku na záda a v tom mě švihla proutkem přes prdel. To už opravdu štípalo jako blázen a já se prohnul směrem ke kládě. „Seznam se s paní rákoskou“, se smíchem ironicky pronesla, když viděla, jak jsem cuknul a já dostal druhou ránu. „No tak tohle ti aspoň tejden zůstane“, opět škodolibě utrousila a mě znova přistál proutek na holý zadek. „Au“, vyjelo ze mě spolu se syknutím. „No konečně nějaká reakce“, posmívala se, jako kdybych celý výprask ani neceknul. Ale ten proutek měla teda snad nabroušenej, protože to vždycky jenom zasvištělo vzduchem a pak jako by mnou projel elektrický šok, jak to plesklo přes můj zadek.

Dostal jsem jich takhle asi dvacet, když přestala se slovy: „Tak to by ti pro začátek mohlo stačit“, a hladila mě po zadku. Až do toho proutku, mě jenom tak hezky pálil zadek, ale po něm mi přišlo, jako bych si sednul na rozpálená kamna. No tak jsme se vykoupali, seřezali ti zadek a máme splněno, tak můžeme vyrazit domů, smála se a vyrazila směrem k ručníkům. Já se postavil a hladil si zmrskanej zadek. Pálilo to jako čert, ale stejně jsem byl pořád vzrušenej. Stál jsem opřený o kládu, ona se posadila na ručník a hrabala se v batohu. Pak z něj vytáhla kalhotky a podprsenku. Sáhla si za záda a rozvázala si první uzel na vršku od plavek. V tu chvíli jsem na ní zavolal: „No počkat, já se chci taky podívat“. „A na copak se chceš podívat“, odpověděla mi nevinně. „No na všecko, já se taky nesměl otáčet“, dodal jsem ukřivděným hlasem. „A myslíš si, že si to zasloužíš?“, zeptala se a já odpovídal: „Já myslím, že určitě“. Ona vstala z ručníku a vracela se těch pár kroků ke mně. Mě v tu chvíli už bylo úplně jedno, že jsem před ní nahý, protože jsem vnímal spíš pálení od zadku a pak byl natěšenej, že jí také uvidím nahou. „No dobrá tedy“, řekla, když se postavila přede mě a rozvázala si za zády šňůrku od vršku plavek. Pak si ho přetáhla přes hlavu a mě se naskytla podívaná na ty její krásný, pevný prsa. Nevěděl jsem, na které se podívat dřív a cítil jsem, jak se mi zase začíná zvedat pinďoura. Chytila se za prsa, pomačkala si je a pak si jela rukama dolů ke kalhotkám. Rozvázala si jednu stranu, pak si rozvázala druhou stranu, rozkročila se a nechala kalhotky sjet na zem. Mě oči spadly na její lasturku s vyholeným trojúhelníkem. Jak jí ty kalhotky sjeli, tak se mi nahnala všechna krev v těle mezi nohy a postavil se mi v plné parádě.

Tohodle si nemohla nevšimnout. Dívala se na něj, pak se ke mně přitiskla a zašeptala mi do ucha. „Rád se koukáš?“, pak mi sjížděla rukama po těle a postupně si při tom klekala. Dojela rukama až k mému podbříšku, klekla si přede mě a pak si mýho pinďoura strčila do pusy. Já byl jako zkamenělej, ale byl to naprosto úžasný pocit. Nechápal jsem, jak to dělá, ale už jsem nechtěl, aby někdy přestala. Volnou rukou mi jezdila po vnitřku stehen, nebo hladila šourek. Chvilku mi jenom kouřila, pak tiskla zuby, rty přejížděla přes obnažený žalud, nebo mi ho olízla od kořene až k žaludu a pak si ho strčila do pusy tak hluboko, že mě nosem tlačila na břiše. Chvilku mi ho honila, pak stáhla předkožku a špičkou jazyka olizovala můj žalud kolem dokola a přitom mi mačkala koule. Ve mně zatím jakoby explodovala bomba plná extáze. Klepaly se mi ruce i nohy, ale chtěl jsem ty slastné pocity vydržet a užívat si je, co nejdýl to bylo možný. Když už jsem to nedokázal více oddalovat, opřel jsem se o kmen a přiblížil jí hlavu k rozkroku. Na to konto mě ona chytila ze zadu za stehna, zastrčila si ho do pusy až po kořen a přisála se k němu jako vakuová pumpa. V tu chvíli hráz přetekla a já jí do pusy vystříkal několik plných dávek mého semene. Přitom jsem cítil, jak mi ze špičky penisu vycucává a jazykem olizuje všechno do poslední kapičky a několikrát jsem jí slyšel hlasitě polknout.

Ještě mi ho chvíli kouřila a rty stahovala celýho pinďoura do sucha, dokud mi nezačal měknout. „Tak už jsi se taky podíval?“, zeptala se mě, když polknula poslední várku a já aniž bych byl schopný promluvit, jsem jenom odkýval že ano. „A myslím, že teďko si už můžeme tykat, Dádo. Já jsem Anna“, pronesla jakoby nic. Já chtěl nějak zareagovat, ale měl jsem mozek úplně mimo provoz. Když jsem se zase vrátil z rauše na zem, tak jsme si posbírali věci a odvezl jsem jí domů. Sám jsem pak doma pozoroval následky jejího řádění, a když jsem viděl ty jelita od proutku, tak jsem musel uznat, že s tím týdnem bude mít určitě pravdu. Několik dní jsem se musel mazat mastičkou, abych se vůbec dokázal posadit a o tom kouření ani nemluvím. Jenom když jsem si to vybavil, celý jsem se opotil a rozklepaly se mi nohy slastí. Asi jsem se do Anny opravdu zamiloval.

Bowlller