Maškarní - Soutěžní

Sedím doma. Nohy na stole, užírám čokoládu a sleduji seriál na počítači. Zavrní mi mobil - volá kamarád. S povzdechem přijímám hovor. "Zdar, co votravuješ, kokotko?" začal jsem. "Čus, už jsem myslel, že si pro tebe budu muset dojet a domluvit ti ručně, hovado," ozve se z telefonu. "Na to jsi moc línej. Co potřebuješ?" ptám se pobaveně. "Hele, koukal jsem, že ve městě se pořádá nějaká akce, kam se chodí v převlecích," sděluje mi. "Hmm, co já s tím?" mé 'nadšení' z takové zprávy nezná mezí. "Co kdybychom si oblíkli to naše a zašli tam?" ptá se s neskrývaným zájmem.
"Lidi. Hodně lidí," projede mi hlavou. Nemám moc rád takové akce. Na druhou stranu by to mohl být zajímavý zážitek. "Fajn. Kdy?" souhlasím, i když ne moc nadšeně. "V pátek večer. Myslím, že to začíná od pěti, tak bychom tam dorazili třeba na sedmou?" ozve se z druhé strany. Potvrdím mu účast a rozloučíme se. Poté si dám na chvíli hlavu do dlaní. Rezignovaně zamručím, pustím znovu seriál a pokračuji v trestání čokolády.

Pátek.
Vyzvednul jsem kamaráda, dojeli jsme do města a zaparkoval nedaleko kulturáku, ve kterém se to odehrávalo. Muselo vypadat komicky, vidět vylézat z malého, starého auta kamaráda, v černém samurajském brnění, s červenými doplňky a katanou u pasu a mne, v tmavě šedozelených kalhotách i košili s dlouhými rukávy, tmavou lehkou koženou vestou, šedou kožešinou přes ramena i do půlky zad a k tomu všemu tři modré svislé pruhy na obličeji, jednoduše jako viking. Zamračil jsem se, když jsem viděl skupiny vcházejících i vycházejících lidí. Naštěstí pro nás téma večera nebylo přímo dáno, takže jsme viděli všelijaké převleky a obleky. Pokynul jsem samuraji, ať tedy vyrazíme.

I když přestrojení bylo pro všechny ponecháno volnému výběru, očividně jsme zaujímali dost pozornosti, dle vysokého počtu pohledů naším směrem. Zaplatili jsme laciné vstupné a vešli dovnitř.
Sál byl poměrně velký, i přes vysoký počet osob se dalo vcelku bez problémů pohybovat po vnitřku. Hned po vstupu jsem nás odvedl k nejbližší zdi, abych se v klidu rozhlédl. Opravdu tu byla různorodost převleků - od kostlivců, čertic, princezen, smyslných 'jeptišek', čarodějnic a čarodějek či kouzelníků až po osoby ve vojenském, námořnickém, piráty i pirátky, komiksové a filmové postavy. Na jedné straně se stály řady na pivo a jiný alkohol, dále zase něco k snědku, támhle se pro změnu mohlo tančit... Vrátil jsem se pohledem k jednomu stolu s jídlem, kde stály dvě ženy. Tedy... Bylo jich tam samozřejmě více, ale jedna z těch dvou zaujala mou pozornost. Menší z těch dvou připomínala Xenu či jinou takovou bojovnici. Ale ta druhá... Vysoká, tmavě hnědé kalhoty, široký opasek, hnědá vesta připomínala koženou, pod ní zelenošedá košile s krátkými rukávy se šněrováním na hrudníku a tmavě zlatou helmou s křídly. Dlouhé blond vlasy upletené do tří copů, prostřední větší a další dva menší i kratší. Kamarád mi lehce bouchl do hrudi a gestem naznačil, ať mu řeknu, co jsem objevil - jelikož v samurajské helmě jde špatně rozumět, když je kolem hluk. "Támhle stojí dvě holky, zaujala mě ta vysoká s okřídlenou přilbicí," vysvětloval jsem, aniž bych z ní spustil oči. Poklepal mi na rameno a nahnul se ke mně. "Možná mluvíš dost nahlas, ale já v tý helmě slyším piču," vydal ze sebe pobaveně. Usmál jsem se a poukázal jsem hlavou tím směrem. "Aaaah. Hmm... není to valkýra?" ozvalo se z helmy. Pouze jsem potěšeně kývl, pohled stále upřený na ní. "Takže jí sbalíš?" pronesl posměšně. "Běž se tu projít," řekl jsem mu pobaveně a poplácal jsem mu na hrudní brnění. "A kam já tu asi půjdu?" opáčil. "Tys s tímhle přišel, určitě něco vymyslíš," pronesl jsem za ním pobaveně, když jsem se od něj vzdaloval.

Jakmile jsem procházel okolo dvou zmíněných žen, ta vyšší mne okamžitě zpozorovala, ale nepřestávala mluvit s... nejspíš její kamarádkou. Došel jsem až za ně a zadíval jsem se na jídlo na stole. Samozřejmě jsem si blondýnku stihl i prohlédnout. Dlouhé nohy, kulatý a nejspíš i pevný zadeček, plnoštíhlá postava a ač její hrudník zakrývala košile a částečně i vesta, jistě bych si přišel na své s tím, co bylo pod nimi. Mezitím, co jsem koutkem oka zaznamenával, jak se za mnou otáčí, sbíral jsem odhodlání k započetí konverzace. Ladně se za mnou otočila a než stačila cokoliv říct, začal jsem: "Ano, přišel jsem za tebou. Neušla si mé pozornosti, valkyrje." Při posledním slovu jsem se otočil k ní a věnoval jí přívětivý úsměv. Pusu připravenou k odpovědi zavřela, přešlápla si, v úsměvu odhalila zuby a její oči , s černými linkami, dávaly tušit, že je tím oslovením velmi potěšena. "Líbí se mi, jak si to vyslovil," vydala ze sebe sladce. "Vyslovil jsem to tak, jak se má," pronesl jsem se k ní. Letmo se zasmála a ohlédla se za kamarádkou. "Půjdu si zapálit," sdělila jí Xena a kráčela pryč. Když se otočila zpět ke mně, začala se houpat v bocích, zkoumavě si mne prohlédla od hlavy až k patě a zase zpět. Její výraz dával najevo, že jsem se jí zalíbil. "Co kdybychom si spolu dali medovinu, válečníku?" zaflirtovala a nahnula se ke mně. "No, hlavně doufám, že jí tu mají," moje nadšení bych neskryl, ani kdybych se o to snažil. Ještě jednou si mne se zálibou prohlédla, pak se otočila a zamířili jsme do řady.
Lidí ve frontě snad neubývalo, spíš naopak, ale se společností, jakou byla ona, mi to ani nevadilo. "Co že ses sem vydal takhle?" zeptala se. "Mám rád vikingy a je mi celkem příjemné takhle chodit," odvětil jsem, když jsem si sám sebe prohlížel, "a co že ty ses sem vydala takhle?" Pohlédla mi na hrudník a poté se s pomalým mrknutím zadívala do mých očí. "Mám ráda vikingy a je mi příjemné takhle chodit," zazubila se. Od srdce jsem se zasmál a zavrtěl hlavou - možná abych trochu ze sebe setřásl nervozitu, v těch jejích světle modrých očích bych se dokázal snadno ztratit. Položila ruku na kožešinu, kterou jsem měl přes ramena, a začala ji hladit. "Moc příjemná na dotek," zdála se tím být téměř unešená. "Dával jsem si na jejím výběru dost záležet," opáčil jsem. Pousmála se a skoro nepřítomně pronesla: "Jde to poznat, líbí se mi." "A mohu vědět, jak se jmenuješ?" lehce jsem chytil její ruku, kterou hladila srst. Cukla sebou, jak kdybych ji vytrhl z deliria, ale téměř okamžitě se vzpamatovala. Chvíli se zamyslela a pak krátce pronesla: "Můžeš mi říkat Eir." "Eir?" podivil jsem se. "Ano, Eir," kývla a jakoby na něco čekala. Přimhouřil jsem oči a lišácky se pousmál: "Myslíš 'mír' či snad 'milost'?" "Ty to jméno znáš!" šťouchla mne do ramene a dala na odiv její ohromné nadšení. "Vždyť jsem ti říkal, že mám rád vikingy," zazubil jsem se. Hravě mne plácla na hrudník. "A jak mám říkat tobě?" vyzvídala. "Říkej mi Vlku," kývl jsem sebevědomě. "Takže Vlku..." potěšeně vydechla a začala si znovu prsty hrát s kožešinou. Uběhla jen chvilka, než se mi podívala přes rameno a zeptala se: "Špatně vidím nebo to je samuraj?" "Jo, je to samuraj," přitakal jsem, "a tvoje kamarádka Xena se ho očividně ujala." Zasmála se při mém přirovnání. "Jen doufám, že ona ví, jak vypadá samuraj," pronesl jsem s pohledem upřeným na dvojici. "Proč?" podivila se. "Řekněme, že nemá dobré zkušenosti s lidmi a jejich rozeznáním samuraje. To díky němu jsem tady." "To on tě sem přivedl?" rozzářily se jí oči. "Více méně," pokrčil jsem rameny. "To abych mu později osobně poděkovala, že jsem tě tu, díky němu, mohla potkat," zakoketovala a přejela mi prstem po hrudníku. Snad mne i trochu děsilo, jak snadno se mnou zvládla zacházet... ale bylo mi to příjemné.

Cítil jsem se s ní úžasně. Několikrát jsme se vrátili do řady, abychom se spolu znovu a znovu napili sladké medoviny. Občas jsme seděli tu, pak zase tam. Jindy jsme vyšli na trochu čerstvého vzduchu. Při tom všem jsme si povídali, používali dvojsmysly, bavili se, smáli. A nejednou by se některé projevy a doteky daly brát jako nefalšované svádění.
Když už jsme měli dost upito, shodli jsme se, že se půjdeme projít. Šli jsme nočním městem, provokovali se, pošťuchovali i letmo osahávali, jak kdyby noc patřila jenom nám.
Procházeli jsme parkem, když tu si Eir všimla, vzápětí i já, stromů, připomínajících malý lesík bez vyšlapaných cestiček. Okamžitě tam zamířila, neotálel jsem a šel za ní. Prodrali jsme se větvemi a keři na ukrytou skalku. Pár kroků před ní se valkýra zastavila a zadívala se na ustupující měsíc, přičemž si sundala helmu. Byla krásná letní noc. Nevím, jestli o tomhle místě věděla nebo tu byla stejně jako já poprvé a ani mi to nepřišlo důležité. Také jsem upřel pohled na měsíc, zároveň jsem se přibližoval k ní. Objal jsem ji zezadu kolem pasu, přitisknul se k ní, načež odhodila helmu, jednou rukou mě chytila za bok a druhou mi začala prohrabovat vlasy. Líbal jsem ji na krku a hladil či mačkal všude, kam jsem dosáhl, když ve mně začaly rapidně narůstat vzrušení i touha. Otočila se a rukou zjišťovala, co pro ní schovávám pod tou vrstvou oblečení. Vášnivě jsme se líbali a já si konečně mohl pořádně sáhnout na to její pozadí, nemohl jsem se nabažit. Jakmile jsem jí rozepnul pásek, obratně sundala z mých ramen a zad kožešinu a položila ji na zem, přičemž jsem sundal spodní část odění její i mé. Lehla si na kožešinu a chvíli si užívala ten pocit. Pak jsem se na ní přitiskl, jazyky se nám proplétaly a já si užíval doteky na jejích hladkých nohou. Samým vzrušením jsem myslel, že se mi dole sám rozerve. Byl jsem tak vzrušený, že to až bolelo, ale nehodlal jsem přestat a vnikl jsem do ní. Oba dva jsme hlasitě zavzdychali a ona mne obepnula nohama. Byla neuvěřitelně mokrá a horká. Každý příraz byl téměř jak samotný vrchol rozkoše. Se zvyšujícím tempem jsem častěji cítil, jak mne svírá uvnitř i její sevření nohou a zarytí nehtů zesílilo. Po několika minutách povolila sevření nohou a povalila mne na záda, načež mi ruce přitiskla na zem. Převzala iniciativu a to mne ještě víc přivádělo do varu. Museli jsme krotit naše vzdechy a steny, aby o nás nevěděli všichni v okolí. No, moc nám to nešlo. Vymanil jsem se z jejího sevření a znovu ji povalil na záda. Bylo to, jak kdybychom v různých polohách bojovali o to, kdo převezme otěže. Tahali jsme se navzájem za vlasy, zarývali do sebe prsty a dokonce mne párkrát kousla do krku, když jsem jí nechtěl 'dát otěže'.
Jakmile jsme byli oba dostatečně uspokojení a 'udělaní', zůstali jsme ještě nějaký čas propleteni v objetí, něžném a uklidňujícím. Neřekli jsme ani slovo, pouze jsme si užívali ten okamžik.

Když jsme usoudili, že už je čas jít, oblékli jsme se a zamířili zpátky k cestě. Po chvíli chůze parkem zpět do města jsem se podíval na telefon a přijal hovor. "Kde seš, ty hovado? Potřebuju taky odvézt domu!" ozvalo se poněkud naštvaně. "Asi jsem na někoho zapomněl," utrousil jsem směrem k Eir s legračním výrazem.