druhý až x-tý pohled na ...

To jsem si nedávno vzpoměl, jak mě zatáhli na párty. Plno lidí, chlastu, udělaných hranoláčů a nafintěných šťabajzniček, hluk, pot, těsno a tak podobně jak to na párty bývá :) Hledal jsem, kde si vypiju to velké oranžové cosi, co mi dali na baru, aniž by mi u toho někdo vyrazil zuby nebo z ruky ten drink. Tak jsem přisedl k ní do rohu. Okupovala prostě jediné trochu volné místo a všude jinde bylo narváno k prasknutí. Jako nic moc, tuctová holka,s kulatou tváří a viditelným sklonem k tomu být větší, než se prostě všude nosí. Ještě k tomu mlčela a tvářila se jako v čekárně u zubaře. No to teda bude....

Přisedl jsem asi jako v kině k někomu úplně neznámému a usrkával. Ještě jednou jsem si ji nenápadně prohlédl, ji, celou, od hustých vlasů až po barevné nehty v sandálech. Ne, tady se fakt žádné "Wau" nekoná. Ale nejsem hovado, tak jsme si vyměnili pár zdvořilostních frází a sem tam nějakou větu. A pak další větu a najednou jsme mluvili, a mluvili až nás nakonec s těmi nedopitými drinky vyhodili ven, protože zavírali. Zjistil jsem že se umí smát, že je vtipná, umí mluvit, má v hlavě spoustu zajímavých věcí a i když to tak nevypadalo, dokáže svoje tuctově vypadající tělo používat zatraceně svůdně. A to všechno tak jaksi mimochodem. O půl šesté ráno jsme se na schodech před barem jen neradi loučili.

Vydrželi jsme spolu dva roky. A protože ráda sportovala, s odstupem času jsem rád, že mě v posteli nezmrzačila :) , protože takovou smršť jsem už nikdy nezažil. Dneska je to štastně vdaná manažerka kdesi ve Francii, ale pokaždé když vidím - a zvlášť teď, když se konečně rozletnilo, ty nádherné kočky a pak v nějaké výloze nebo zrcadle zneuznale mrknu na sebe, vzpomenu si na ni a hned je na světě líp. První dojem totiž fakt není všechno.